Vznik

Spousta lidí bádá po tom, jak vlastně hra paintball (z angl. Paintball – barevná kulička) vznikla. Existuje několik verzí a je velkou otázkou, zda některá z nich opravdu popisuje skutečný vznik této hry. Pojďme se tedy na ně podívat.

Asi nejrozšířenější teorií je teorie značkovačů dobytka. Říká se, že kdysi dávno si pastevci dobytka značkovali svůj dobytek prapředky paintballových zbraní (značkovačů), až dospěli k tomu, že by mohlo být zajímavé místo dobytka „značkovat“ sebe navzájem. Upravili tedy své značkovače podle svých představ a stali se průkopníky paintballu. Jestli to tak ve skutečnosti bylo nebo ne je ve hvězdách, ale teorie je to přinejmenším zajímává.

Podobný příběh se pak odehrává místo na pastvině s dobytkem v lese mezi stromy – značkovače prý dřív sloužily k označení nemocných stromů, určených k poražení.

Druhy paintballu

Existuje několik druhů paintballu, které se od sebe poměrně diametrálně liší. Pro velké zjednodušení můžeme paintball rozdělit do dvou základních skupin – sportovní paintball a military paintball (woodsball).

Sportovní paintball je plnohodnotným sportem, který se hraje na speciálním hřišti s nafukovacími překážkami.  Na hřišti jsou dva týmy na opačných koncích hracího pole a na pokyn rozhodčího se snaží ukořištit vlajku, která leží uprostřed. Vyhrává ten tým, který se vlajky zmocní a donese jí na své startovní stanoviště. Zbraně pro sportovní paintball jsou řádově dražší než klasické zbraně na military paintball – dobrou zbraň seženete za třicet tisíc korun, a to bez hnacího média (kolem šesti tisíc korun) a bez zásobníku (třeba čtyři tisíce korun), v rukojeti zbraně se totiž ukrývá baterie, která pomáhá docílit maximální kadence. Jelikož se ale kadence pohybuje v takových číslech, že by kuličky nestačily padat do závěru zbraně, je nutno pořídit onen elektrický zásobník, který je jednoduše řečeno vhání do závěu a zajišťuje tak větší kadenci.

U military paintballu je pak všechno jinak. „Hřiště“ je v podstatě kdekoliv, kde je k tomu příhodný terén – opuštěná  vojenská základna, polorozpadlý komplex budov nebo třeba jen vhodný les bez příliš častých návštěv houbaři, zkrátka tento druh paintballu se dá hrát v podstatě všude. Za títmto účelem vzniká také spousta specializovaných hřišť, které se snaží navodit co největší autenticitu s pravou válkou. Od toho se také odvíjejí zbraně. Základní zbraň bez military designu seženete za něco málo přes dva tisíce korun (láhev na pohonné médium od osmi set korun a zásobník za pár set), ale pokud chcete opravdu věrnou repliku pravé zbraně ať už legendární AK-47, M-4 nebo třeba MP-5, je třeba sáhnout o něco hlouběji do kapsy. Celou zbraň pak pořídíte od cca osmi tisíc korun.

Princip

Ať už se ale jedná o military nebo sportovní paintball, princip hry je vždy stejný. Zbraň – značkovač střílí barevné kuličky, kterými se hráč snaží trefit a eliminovat protivníka. Na rozdíl od skutečného boje, zde platí zásah kamkoliv – je tedy jedno, jestli vás trefí přímo do srdce, do hlavy nebo třeba do malíčku u nohy – každý zásah znamená konec hry a vy se zvednutou rukou a výkřikem „hit“, „zásah“ a podobně odcházíte z hřiště či z pole ven. Hra však trvá velice krátce, takže není třeba se bát, že si již nezahrajete.

Způsoby hry

Pokud se bavíme o military paintballu, dá se za cíl položit několik různých cílů. Asi nejčastějším je tzv. team deathmatch – jak již název napovídá, úkolem jednoho týmu je zlikvidovat všechny členy týmu protivnického. Dále je velice rozšířený způsob capture the flag – zde existují dvě možnosti – první variantou je, že každý tým vlastní jednu vlajku a jeho hlavním úkolem je ukrást vlajku protivníkovi a donést ji na stanoviště, kde má vlastní vlajku.  Druhou možností pak je umístění jedné vlajky doprostřed bojiště, kdy se oba týmy snaží ukořistit ji a donést na své startovní stanoviště. Existuje ale například také dobývání různých objektů, kde je bránící tým většinou početně menší, jelikož má výhodu terénu, a útočníci se pak snaží buď eliminovat všechny obránce nebo opět ukořistit vlajku, schvanou v dobývaném objektu. Velice zajímavou variantou je pak transport rukojmí, kdy se jedna skupina hráčů ukryje na předem satnoveném území a druhá skupina se pak tímto teritoriem snaží transportovat rukojmí (které je zpravidla beze zbraně) – cíl hry je jasný – pokud rukojmí zemře, vyhrává skupina mající za úkol rokojmí zastavit, v opačném případě vyhrávají jeho strážci.

Velkou kapitolou jsou pak scénářové hry. Existuje bezpočet zajímavých historických bitev, které je možno napodobovat a rekonstruovat – nápaditosti se meze nekladou, proto se hráč může vyskytnout v bitvě o Stalingrad stejně tak dobře jako v již legendární hře Counter strike, kde se buď snaží za stranu protiteroristické skupiny zamezit výbuchu bomby nebo jako záškodnický terorista odpálit strategické stanoviště. Možností je tedy vskutku bezpočet a každý, kdo se tomuto krásnému sportu chce věnovat, si musí sám najít, co se mu bude líbit nejvíc.